Zranění! A co teď?

Původně jsem měl v úmyslu napsat článek na trochu jiné téma. Můj vlastní nedávný sportovní úraz mě ale přiměl k zamyšlení nad tímto tématem.

Úrazy jsou v životě fyzicky aktivního člověka v podstatě jistota. Můžete se chovat tak, aby šance byly co nejnižší. Můžete se o sebe starat tak, abyste byli co nejrychleji zase v pořádku, ale je málo pravděpodobné, že se vám budou po celý život vyhýbat.

Nyní se pokusím shrnout v bodech to, co je důležité při procesu vyrovnávání se se sportovním či jiným úrazem.

 

Akceptujte ho jako fakt

Zdá se, že spousta lidí je v případě zranění neschopná přijmout realitu a i přes (často nemalou) bolest dál trénovat a vůbec se chovat tak, jako kdyby se nic nestalo. Tím obvykle celou situaci ještě zhoršují a zadělávají si na chronické obtíže. Když se člověk zraní, je třeba s aktivitou ihned ustat a vyhledat odbornou pomoc.

 

Pracujte se zraněním

Velmi často pozoruji u zraněných lidí ten samý jev. Myslí perfekcionisticky a uvažují stylem „všechno nebo nic“. Po dobu zranění rezignují i na aktivitu, které jejich zranění nezbytně nebrání a někdy i na zdravý životní styl obecně. Přitom je až na výjimky možné trénovat tzv. kolem zranění. Často je v takových časech člověk dotlačen okolnostmi k nevídané kreativitě. Pokud se kvůli zranění nemůžete hýbat, upravte stravování tak, aby to mu odpovídalo. Zkuste najít druh pohybu, který mu nebude vadit. Víte, že dokonce i pouhé představování si cvičení má efekt? U pacientů upoutaných na lůžko má meditace spojená s živým představováním si tréningu prokázaný účinek na zpomalení úbytku svalové hmoty a síly. Nepodceňujte sílu mysli.

 

„Nesnažme se být bezchybní, snažme se raději nedělat pořád dokola ty stejné chyby.“

 

Dejte se dohromady

Ani uzdravování se není pasivní proces, jak si mnoho lidí bohužel stále myslí. Znám spoustu lidí, pro které zlomenina skončila sundáním sádry a na předepsané rehabilitace nechodili. Riskují tak snížení mobility a pohybové problémy v budoucnu. Konzultujte, informujte se, přemýšlejte. Uvědomte si, že hlavním poskytovatelem zdravotní péče jste vy sami. Nejen že vlastními silami můžete pomoct uzdravení, ale pocit větší kontroly nad situací se zajisté kladně projeví na vaší duševní pohodě. Sám jsem si nedávno přivodil lehčí, ale přesto nepříjemný úraz zad. Protože jsem věděl, že přiměřená aktivita je při tomto druhu zranění velmi prospěšná, tak jsem už od druhého dne chodil 3x denně na krátké procházky, i když vstát ze židle byla otázka VELMI bolestivých 4 minut. K základní funkčnosti jsem se vrátil 2x rychleji, než mi lékař na pohotovosti věštil.

 

Odneste si poučení

Sportovní zranění bývají důsledkem nějaké chyby nebo nějakého problému. Z určitého pohledu bychom právě proto za ně mohli být vděční, protože jde vlastně o informaci, že něco nebylo úplně v pořádku. Možná si při nějaké aktivitě počínáte příliš zbrkle nebo ji nevěnujete příslušnou pozornost. Nebo v těle nefunguje všechno úplně správně a je třeba napravit špatné pohybové vzorce. Pokud jste se zranili při konkrétním cviku, určitě by bylo namístě přezkoumat techniku, jakou ho provádíte. Tento přístup mi dobře slouží i jinde v životě. Stane-li se jednou něco nepříjemného, nemá cenu se v tom příliš šťourat, ale spíše směrovat svoji energii k nápravě. Možná nakonec zranění a období po něm bude i pro vás inspirující příležitost k růstu :-)

Kategorie: 
Obrázek uživatele Ondřej Šindler

O autorovi

Student síly. Snaží se jí objevovat v sobě, ve svém těle a všude kolem.

"Máš vůbec ponětí, co všechno vlastně máš? Ne tak docela a všechno a ne tak docela nic." Donovan