Zákeřná fruktóza

Zdá se, že kolem tohoto cukru je spousta nejasností. Obecná domněnka, že fruktóza je pro nás zdravá, protože pochází z ovoce, není zcela přesná. Do určité míry je to pravda. Fruktóza se ale nachází i v některých druzích zeleniny a v medu.  

Víme, že cukry dodávají tělu “rychlou” energii, ale fruktóza dodává tělu glykogen zřejmě nejrychleji, tj. rychleji než ostatní sacharidy nebo složené cukry (škroby). Zatímco většina glukózy putuje do tkání, především do svalů, kde slouží jako zdroj energie, fruktóza míří přímo do jater. Tam se ukládá v podobě glykogenu a díky omezené kapacitě jater se ukládá většina fruktózy rovnou ve formě tuku. Fruktóza zvyšuje syntézu tuků, které se usazují v cévních stěnách. Jasně tedy s uvedeného vyplývá, že stojí za různými cévními chorobami a ischemickou chorobou srdeční. Co je ještě zákeřnější - fruktóza zvyšuje množství viscerálního tuku. Pro ty co neví: viscerální tuk je důležitý, protože fixuje naše orgány v těle. Je-li ho však příliš, zvětšuje objem břicha a obvod pasu! Ukládání tuků z fruktózy v játrech může při dlouhodobém přebytku dojít až k jejich ztučnění či zánětu jater.

Další zákeřností fruktózy je fakt, že se po její konzumaci cítíme daleko méně sytí.

Ještě zpět ke srovnání s glukózou. Zatímco se glukóza spálí a na tuk přemění jen z 5%, fruktóza se přemění na tuk ze 40%. Nedělejte si ale z tohoto faktu závěr, že glukóza je zdravější! 

Stručně a jasně celý problém popisuje profesorka Strunecká: “Tuk z fruktózy se ukládá v játrech, kolem srdce a v břiše. Tento způsob obezity je nebezpečný pro vznik infarktu, onemocnění jater, aterosklerózu i pro vznik vysokého krevního tlaku. Zvýšení hladiny fruktózy v krvi je spojováno s mnoha projevy metabolického syndromu - rezistence k inzulinu, zvýšený objem pasu, porucha lipidů a hypertenze. Fruktóza ovlivňuje i metabolismus jiných tkání, jako jsou trávicí systém, tuková tkáň a mozek, vede zejména k narušení citlivosti k inzulinu i ke vzniku zánětů a tvorbě volných kyslíkových radikálů.” 

Jenže výše popsaným informace o fruktóze nekončí. Z mého pohledu je daleko zásadnější množství “skryté” fruktózy v průmyslově vyráběných potravinách. Tato fruktóza už nemá s ovocem nic společného. Vyrábí se totiž z cukrové třtiny, cukrové řepy nebo z kukuřice. 
Začátkem 70. let se začíná v potravinářském průmyslu v zahraničí (japonský patent) používat vysoko-fruktózový kukuřičný sirup, který je výrazně levnější a sladší než řepný či třtinový cukr. U nás se podobně vyrábí sirup z pšenice či brambor, který známe pod názvem glukózový sirup. Oba tyto sirupy - odděleně nebo dohromady pod názvem glukózovo-fruktózový sirup - se nacházejí hlavně ve slazených nápojích typu coca-cola a spol. Jenže je k našemu údivu nacházíme i v džusech, které jsou doslazované. Použití u různých cukrovinek je pak zcela logické (viz např. složení “ovocné” formy Brumíka, jak popisujeme v našem článku). Pozor: fruktózu najdeme i ve výrobcích, které se řadí mezi zdravé.

“Ve čtvrtlitrové sklenici pomerančového džusu je asi 8 čajových lžiček cukru; z toho téměř polovinu tvoří fruktóza. Podle doporučení odborníků, může dospělý muž spotřebovat denně až 9 a žena 6 čajových lžiček cukru.”

Samozřejmě jsou tato doporučení velmi obecná. U některých skupin musíme sledovat spotřebu cukru důkladněji a příjem cukru ještě zmenšit. Vliv fruktózy např. na ženské hormony či rakovinu je dnes již prokázaný.
 
Osobně za nejzáludnější považuji v izolované (uměle vyrobené) fruktóze zbytky některých chemikálií z výroby. První látkou je glutaraldehyd, který může i v malém množství vyvolávat bolest hlavy, nevolnost, dráždit oči, hrdlo či žaludek. Naštěstí je této látky v potravinách slazených fruktózou minimální množství. Jenže při dodání dalších “prima” additiv obsažených v daných potravinách to nic pozitivního našemu organismu nepřinese.

Další látkou fruktózového sirupu může být rtuť, která je neurotoxická i ve stopovém množství. Naštěstí ne všichni výrobci  dodávají fruktózový sirup s touto látkou. Zde je na místě opět jedna citace od profesorky Strunecké:

“…uvádí se, že třetina až polovina testovaných výrobků slazených fruktózovým sirupem (ovocné nápoje, ovocné tyčinky, dresinky) obsahuje tolik rtuti, že při průměrné spotřebě slazených nápojů může konzument přijmout až pětkrát vyšší dávku rtuti, než je hladina nezpůsobující žádný efekt, což je 5,5 mikrogramu rtuti za den.”

Šalamounské tvrzení, že? Nebo lépe: alibistické. Co je to vlastně průměrná spotřeba slazených nápojů. Ta je přeci statisticky rozpočítaná i na osoby, které tyto nápoje vůbec nekonzumují. Pak analogicky vyvodíme, že lidé, kteří tyto nápoje pijí pravidelně, mají spotřebu vyšší než průměrnou a tak i možné množství rtuti může být tzv. nad normou. Něco lidský organismus unese, i když to pro něj zdravé není. Jenže je opět třeba zvážit, kolika dalším nepříznivým či přímo toxickým látkám musí daný jedinec čelit.

Nemyslete si, že při výběru nápojů slazených aspartamem nebo acesulfamem K vašemu zdraví uděláte službu. Nejen, že obě sladidla mají negativní vliv na naše zdraví (více přineseme v připravovaném příspěvku), ale neukázala se vhodná ani jako varianta při potřebě hubnutí. Ba právě naopak.

Nabízí se jeden ze závěrů - nepijme žádné slazené nápoje, protože obsah výše uvedených látek nám nepřinese nic dobrého. Zdůrazňujte od mala tento fakt pravidelně vašim dětem. Složení nápojů u malých dětí sice dokážete ovlivnit, ale u větších dětí začne převažovat vliv vrstevníků a zvědavost zkusit nepoznané. Dostatek vody a neslazených čajů jsou pro zdraví nás všech o moc víc přínosné.

Zvolíme-li ovoce, které není příliš sladké, dodává nám kromě fruktózy i vlákninu s různými vitaminy a minerály. Mezi druhy nejvíce sladké (resp. druhy s největším obsahem fruktózy) patří banány, mango, datle, medový meloun, hruška, hroznové víno liči, maracuja, mučenka. Sušené ovoce je v tomto směru logicky ještě více nezbezpečné, nejen proto, že je množství fruktózy koncentrovanější, ale i proto, že sušeného ovoce sníme obvykle mnohem více. Proto se není třeba tolik obávat fruktózy v ovoci, ale vážit množství konzumace ovoce. 

Zdroj: