Pijeme pitnou vodu?

O kvalitě pitné vody obecně moc nepochybujeme. Ale měli bychom.  Velmi jasný, stručný a pro laiky pochopitelný nám přišel článek na toto téma od paní Anity Daříčkové, která nám jeho text poskytla k publikování pro naše čtenáře. 

Co bychom měli vědět o vodě?

Z vody se všechny prvky – a to jak biogenní vápník a hořčík, tak kontaminanty – nejsnáze vstřebávají do organismu, protože jsou v ní v rozpuštěné formě. Jedním ze způsobů, jak zbavit pitnou vodu bakterií, je převaření. To ovšem nezbaví vodu ostatního chemického znečištění (např. trihalometanů a dusičnanů). Proto je nutné používat na vaření stejně kvalitní vodu jako na pití. 

Chlorový zápach není znakem kvalitní pitné vody. Chlór se postupně ve vodě spotřebovává reakcemi s organickými látkami – vznikají trihalometany, čili THM (z cca 85% je to chloroform ). Přisuzují se jim karcinogenní účinky ...Vedle THM jsou za to, že máme neblahé světové prvenství ve výskytu karcinomu tlustého střeva a konečníku, zodpovědné dusičnany. Mezní hodnota pro dospělé činí dnešních 50 mg/l, norma pro kojence 15 mg/l). Pitná voda však není jediným zdrojem dusičnanů v lidské výživě (vyskytují se i v potravinách, zvláště v zelenině). Zelenina obsahuje navíc pro tělo důležité vitamíny, stopové prvky či vlákninu – a dusičnany z ní odstraňovat nelze. Čerstvá zelenina navíc obsahuje vitamin C, který omezuje chemické pochody vedoucí k rakovinovým procesům. Je tedy žádoucí snížit příjem dusičnanů z vody (podle doporučení Ligy proti rakovině pod 5 mg/l). Vždyť lidstvo vyrostlo na vodě, která obsahovala do 2mg dusičnanů/litr...

Někdy je zapotřebí odstraňovat tzv. „přechodnou“ tvrdost. Jedná se o tu část vápníku a hořčíku, která se při ohřátí vysráží ve formě tzv. vodního kamene, což je pro kávu a čaj dost nevhodné. Protože se jedná o biogenní prvky vápník a hořčík – odstraňujeme je jenom zčásti, v krajních případech, a to pouze pro vařené nápoje.

Voda ve studních, především vrtaných, může obsahovat arzen. Z dřívějších prací bylo známo, že vysoké dávky arzenu způsobují oslepnutí, rakovinu močového měchýře, plic, kůže, ledvin, jater a prostaty. Nové výzkumy navíc potvrdily, že sloučeniny arzenu i v nepatrných dávkách paralyzují opravný systém, který má na starosti napravovat chyby v nově vznikající DNA. Ničí tedy to nejcennější, co máme a vkládáme do svých potomků – náš genetický kód.
Pro prokázánou nespornou karcinogenitu a toxicitu arzenu jsou Světovou zdravotnickou organizací a s ní i našimi orgány ochrany veřejného zdraví od 1.1.2001 snížena maximální přípustná množství arzenu v pitné vodě z 50 na 10 mikrogramů/litr. Každý uživatel, který jímá vodu z břidlicového nebo žulového podloží nebo v blízkosti odpadů úpraven rud, odpadů z energetiky a z metalurgického průmyslu, by si tedy měl nechat arzen v laboratoři stanovit (za cenu cca 300 Kč).

Jakou vodu tedy k pití používat? 
V řadě domácností se dlouhodobě používá balená voda. Je ovšem jasné, že nás nakonec vyjde příjemněji – bez namáhavé donášky – a hlavně podstatně levněji – voda upravená v domácnosti pomocí vodního filtru.

Jaká je kvalita balených vod?
Balenou vodu si kupujeme s pocitem, že si kupujeme něco lepšího. Každého proto velmi překvapí, že „norma“ – nyní správně vyhláška pro balenou vodu – je v mnoha ohledech měkčí než pro vodu ve vodovodu. Vyhláška totiž předpokládá, že balené vody slouží pouze k občasnému napití, tedy v případech, kdy není k dispozici voda z vodovodu nebo ze studně. 

Balené vody jsou často „hladové“, obsahují málo vápníku a hořčíku – a tak si je berou z našeho těla. Vyhláška pro pitnou vodu určuje minimální obsah vápníku (30 mg/l) a hořčíku (10 mg/l). Pro balené vody jsou však tyto hodnoty pouze doporučené! Optimální hodnoty jsou přitom zhruba trojnásobné. Z hodnot obsahu vápníku a hořčíku na etiketách většiny balených vod vidíme, že by nesměly do vodovodu! Obecně, nejen pro balené vody, ale i jiné, příliš měkké vody platí, že nás ochuzují o přísun minerálů. A pokud v takové vodě vaříme, odebírá důležité minerály vařeným potravinám. 

Přírodní minerální vody jsou podzemní vody s obsahem rozpuštěných minerálů obvykle větším než 1 000 mg/litr. Jsou vhodné pouze pro občasnou konzumaci v malém množství, protože zatěžují organismus tím, že musí nadbytek minerálů vylučovat. Přírodní léčivé vody jsou vody s prokázanými léčivými účinky na určité, vymezené druhy chorob. Požívají se pouze na doporučení lékaře, po určitou dobu. Pro soustavné požívání pro pití a vaření jsou zcela nevhodné.

Vodní filtry 
Přesněji - jsou to zařízení na doúpravu vody na místě spotřeby. Vždyť z vody, kterou v domácnosti používáme, spotřebujeme pro pití a vaření pouze 1-2%!
Velkou výhodou filtrace vody je ta skutečnost, že velmi kvalitní voda, zbavená všech nežádoucích látek, je za velmi přijatelnou cenu vždy k dispozici. Pracují tak, aby z vody, kterou máme doma v kohoutku, má vhodnou mineralizaci a navíc stojí od vodáren nebo ze studny haléře za litr, odstranili nežádoucí látky. To znamená chlór, sloučeniny chlóru, dusičnany, a všechny látky, které se mohou, byť v malém, ale stálém množství ve vodě vyskytovat: organické látky (pesticidy, ropné látky, saponáty atd.) a těžké kovy vč. arzenu.

Základní médium je aktivní uhlí: Je to vlastně to uhlí, které známe jako živočišné a každý zná jeho účinky na pokažený žaludek! Ve filtru bývá takového uhlí i více než 1 litr, takže je možné si představit jeho účinnost. Váže na sebe dlouhou řadu výše zmíněných nežádoucích látek (kromě dusičnanů). Litr vody z filtru s aktivním uhlím vás přijde na cca 20 haléřů.

Na odstraňování dusičnanů z vody se používají speciální iontoměniče, které je zamění za jiné, ve vodě běžně se vyskytující látky. V naší republice jsou dokonce vyráběny filtry, které získaly právě za odstraňování dusičnanů světové prvenství. Cena takto získané vody závisí na koncentraci odstraňovaných dusičnanů. Pokud bychom filtrovali např. pražskou vodu, aby ji mohli pít i kojenci, tak cca 1 Kč/litr, pokud bychom filtrovali vodu ze studně, kde máme koncentraci dusičnanů např. 100 mg/litr, čili 2krát nad limit pro dospělé, tak asi 2,50 Kč/litr. Pro odstraňování tzv. „přechodné“ tvrdosti se používají rovněž speciální iontoměniče, samozřejmě jiné než pro dusičnany.

Reverzní osmóza. Na našem trhu se nabízejí rovněž zařízení, využívající tzv. reverzní osmózy pro úpravu pitné vody v domácnostech. Tato drahá technologie zbaví vodu veškerých minerálů s tím, že poté žádoucí soli opět přidá. Tento přídavek je však pouze karikaturní záležitost - vždyť rozpouštění minerálů do přírodních vod jsou procesy na mnoho let! Použití této technologie má oprávnění pouze u vod s nadměrným obsahem minerálů, a to pouze na část vody (s tzv. obtokem). Je nutné, aby tuto úpravu prováděla seriózní odborná firma. (Tj. ne taková, která vám nebude nesmyslně měřením vodivosti prokazovat množství škodlivin!) 

Bakteriální zabezpečení vody lze zajistit buď účinnou UV lampou, ozonizací nebo nejjednodušeji mechanickou separaci bakterií, ale i prvoků a plísní. Tato mechanická separace je nejúčinnější, nově vyvinutou japonskou technologií. Uplatňuje se v tzv. dezinfekční koncovce v hlavici filtru. Řeší tak všechny hygienické problémy především studničních vod. Vodní filtr s dezinfekcí slouží i jako pojistka pro případ kontaminace pitné vody.

Osobně se ještě vrátím k poznámce o chlóru. Jak uvádí Tomáš Kašpar ve své knize Nespěchejte do rakve, chlor z vody nevyprchá. Trihalometany (organické chlorované látky s karcinogenními a mutagenními účinky) se hromadí v živých tukových tkáních, mateřském mléku, krvi a spermatu a velmi pomalu se odbourávají. Jediná možnost, jak se jich zbavit, je filtrování vody. V další části příspěvku přineseme informace o technických systémech, které máme na výběr.