Očkování ano či ne?

 

Včera jste si měli možnost přečíst první část článku z jednoho loňského čísla Literárních novin, k jehož použití nám dala svolení paní profesorka Strunecká. Dnes přinášíme druhou část, která je zaměřená na očkování. Téma je nyní aktuální zvláště s ohledem na stále čaštější zmínky potřebnosti očkování proti chřipce v masmédiích. Před zimou je toto téma vždy tzv. na stole. Vzhledem k tomu, že se začínají množit i “protinázory”, laik obvykle neví, na jakou stranu se přidat. Včerejší i dnešní část článku je však od jedné z nejpovolanějších odbornic, což můžete posoudit dle níže uvedeného popisu aktivit paní profesorky. 

Prof. RNDr. Anna STRUNECKÁ, DrSc.je čelnou představitelkou biomedicíny. V letech 1981–1990 byla vedoucí katedry fyziologie a vývojové biologie na Přírodovědecké fakultě UK. Věnovala se rozsáhlé pedagogické činnosti. Její výzkumná práce, zejména mechanismů patogeneze některých poruch mozku u Alzheimerovy choroby a autismu, ji vedla k hlubokému poznávání procesů na buněčné a molekulární úrovni. Společná badatelská práce s Američanem Russellem Blaylockem se týkala i příčin vzniku epidemie autismu v USA (kniha Cellular and Molecular Biology of Autism Spectrum Disorders). Spolu s českým toxikologem prof. RNDr. Jiřím Patočkou, DrSc., napsala knihy Doba jedová a Doba jedová 2 (nakladatelství Stanislav Juhaňák – TRITON), které se staly nejprodávanějšími populárně naučnými tituly roku 2011 a 2012 . Zatím poslední její knihou jsou Varovné signály očkování (nakladatelství Miloš Palatka - ALMI). Publikovala i více než 300 odborných prací, její životopis je uveden v různých zahraničních publikacích typu WHO IS WHO a v roce 1995 dostala diplom Amerického biografického ústavu Žena roku.

Nyní již navazujeme na včerejší část článku:

Výrobci vakcín ovšem vehementně proklamují, že vakcíny jsou zcela bezpečné. Může očkování děti, případně dospělé, přímo poškodit?

"Děti mají nezralý imunitní systém a očkování znamená jeho silnou stimulaci, proto je očkování dnes velké téma, o němž se mezi odborníky i laiky hodně hovoří. Poučme se z příkladu amerických dětí, které dostávají největší počet vakcín na světě, a bohužel to vůbec neznamená, že by byly zdravější. Právě naopak. Studie uvádějí, že jedno ze šesti amerických dětí má problémy s učením, jedno z devíti trpí astmatem, jedno ze sta autismem a jedno ze 450 má cukrovku. Není divu, každá vakcína je jako droga, obsahuje směs různých chemikálií, patogenů a cizorodých látek, které působí známým koktejlovým efektem. Umíte si představit, co by se s vámi stalo, kdybyste najednou vypili v jedné sklenici dávku whisky, rumu, ginu, fernetu, sherry a tequily v nálevu hliníku a formaldehydu? Ubohé, bezbranné dítě dostane mnohem horší různorodou směsici přímo do svého krevního oběhu. A rodič si často vůbec neuvědomuje, co jeho dvouměsíční kojeneček v jedné „včeličce“ do těla dostává. Po takovém silném imunitním podnětu může u citlivého dítěte vzniknout chronický zánět mozku s následnou poruchou ve fungování imunitního systému. Přičteme-li k tomu působení hliníku ve vakcíně a další faktory koktejlového efektu, máme vysvětlení pro množství alergií a dalších vážných poruch ve vývoji, včetně autismu."

V Evropě, zdá se, převládá rozumnější přístup k očkování. Například v těchto měsících aktuální chřipka u nás není spojena s povinným očkováním jako v USA. Nemýlím se?

"Americký příklad je mementem. Poměry, kdy farmaceutické koncerny bohatnou zcela enormním způsobem a zdraví dětí i dospělých se prokazatelně zhoršuje, u nás nepanují a doufám panovat nebudou. Ještě prozíravěji jsou na tom v Německu, Nizozemsku a dalších zemích, kde také stoupá počet přemýšlivých rodičů, kteří chtějí znát nežádoucí účinky očkování a mají na to právo. Patřím mezi tu řadu odborníků, kteří podporují oddálení prvního očkování až do doby kolem jednoho a půl roku dítěte, kdy má jeho imunitní systém už nějaké pevnější základy vytvořené hlavně mateřským mlékem. Chřipka je dobrým příkladem k vysvětlení vztahu přirozené a získané imunity. Prokazatelná účinnost protichřipkového očkování nebyla zjištěna v žádném státě, v žádné oblasti ani v žádné sezoně. Každá vakcína proti chřipce je vyrobena tak, aby chránila jen proti třem virovým kmenům, jež se očekávají, že budou původci chřipky v daném roce. I pokud vakcíny odpovídají
očekávání, je imunita pouze krátkodobá a v příštím roce je nutné očkovat znovu, i kdyby se jednalo o stejný kmen! Nesmíme zapomínat (což děláme), že trvalá imunita proti konkrétnímu chřipkovému kmenu se může vytvořit pouze tehdy, když člověk tuto nemoc prodělá!"

Velké diskuse se v poslední době vedou i okolo očkování proti rakovině děložního čípku. Jaké informace a pohled na toto očkování přináší biomedicína?

"Zastánci očkování tvrdí, že vakcína má 90–100% účinnost, avšak tato statistika vychází z hodnocení malých čísel a je založena pouze na sledování vzniku předrakovinných změn 1. stupně, se kterými se však více než 90 % žen vyrovnává zcela spontánně. Jenže ve skutečnosti ještě nikdo a nikde neměl možnost
sledovat, jak se sníží výskyt rakoviny děložního čípku u dospělých žen ve věku 40–60 let, které byly v mládí očkovány. A nezapomínejme také, že statistiky mohou mít velkou manipulativní schopnost! Navíc očkování poskytne „ochranu“ ženě jen na omezený počet let, to znamená, že by se žena musela nechat za život očkovat asi tak 13krát. A pokud už infekce existuje, očkování je zcela zbytečné. Mezi nežádoucími účinky vakcíny je naopak řada vážných i autoimunitních poruch, jako jsou migrény, záchvaty, mdloby, třes, abnormality pohyblivosti, psychotické symptomy, výpadky paměti, život ohrožující autoimunitní zánět cév (cerebrální vaskulitida) a další. Konkrétně z tohoto očkování tedy vyplývá větší riziko než přínos! Musím také dodat, že tvrzení reklamy, že rakovina děložního čípku je druhá nejrozšířenější rakovina žen na celém světě, není pravdivé. Platí to pouze pro rozvojové země, nikoli pro nás. Nejlepší prevencí je hygiena, etika sexuálního života a pravidelné lékařské prohlídky. Nežádoucí účinky očkování se ovšem těžko prokazují." 

Lékaři nás obvykle ujišťují, že naše symptomy nemají s očkováním vůbec nic společného. Jak reagovat na takováto prohlášení?

"Rozhodně číst příbalové letáky, ptát se a přemýšlet. Například dlouhotrvající neutěšitelný pláč dítěte po očkování může s vysokou pravděpodobností znamenat zánět mozku, a když tento symptom jako nežádoucí účinek připouští i příbalový leták, tak to výrobci uznávají, vědí o tom. Už tam ale není napsáno, že takový
zánět může být začátkem chronického poškození mozku. Rozhodně by se každé pozorování neobvyklého pláče a dalších nežádoucích účinků jakéhokoliv očkování, jak je popisujeme v našich knížkách, mělo hlásit lékaři a Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv. Stejně rozhodně by měl být rodič či dospělý pacient ve vztahu
k lékaři více aktivní, ptát se a žádat vysvětlení! Možná ho k aktivitě přivede vyjádření mého amerického kolegy Marka Blaxilla, který se důsledky očkování léta zabývá: „Poškození způsobené vakcinacemi je masové. Je větší než poškození azbestem, větší než poškození tabákem, větší než cokoliv, co jste kdy viděli.“

Jak se biomedicíně daří měnit pohled na plošné očkování, který se nám (odborníkům i laikům) dostal takříkajíc pod kůži, umně a masivně podporován farmaceutickými firmami, kterým jde o velký zisk? A který je, díky tomu, že se nové informace na veřejnost dostávají jen velmi pomalu a těžce, stále ještě názorem tzv. oficiálním?

"V současné době jsme svědky nesmírného úsilí badatelů, imunologů, epidemiologů i lékařů o pochopení procesů a mechanismů, které jsou vyvolány zavedením plošného očkování. Ukazuje se, že původní představy o jednoduché prevenci infekčních nemocí pomocí propracovaných imunizačních schémat v průběhu lidského
života často nefungují a že očkováním potlačené viry a bacily mění svou strukturu, a tak vznikají nemoci nové, které mohou působit podstatně zákeřněji. V dobách, kdy se ještě neočkovalo, byla přirozená imunita podporována opakovaným kontaktem s kolujícími patogeny a udržovala se tak „stádní“ (kolektivní) imunita.
Prožitím nemoci si dítě přirozeně „školilo“ imunitní systém a získalo imunitu na celý život. A nejen to. Zpravidla prodělalo i „skok“ ve svém mentálním vývoji, onemocnění dětskou nemocí představovalo vždy určitý významný vývojový předěl a o tom se dnes skoro vůbec nehovoří! Původně vítaným potlačováním dětských nemocí vytváří současná medicína generaci jedinců s dysfunkčním imunitním systémem. Imunita vyvolaná očkováním má ovšem omezenou dobu trvání a nechrání jedince po celý život. Přes široce rozšířený konsensus, že vakcíny jsou bezpečné a nežádoucí účinky extrémně vzácné, podrobné vědecké zkoumání tento názor nepodporuje. Jako varovný příklad lze uvést poliovakcínu, o které se až do 70. let minulého století vědělo, že je kontaminovaná karcinogenním virem SV 40. Plošným očkováním proti obrně bylo více než 100 milionů lidí po celém světě infikováno tímto neléčitelným virem. V současné době existují přesvědčivé důkazy o spojení
mezi touto kontaminací a počtem rakovinných novotvarů, které dokumentují, že virus SV 40 v těchto karcinomech pochází z poliovakcíny. Ještě horší je, že tento virus se v tzv. vertikálním přenosu předává z generace na generaci, z rodičů na děti, z dětí na vnuky atd. Přičemž se většina těchto informací nesděluje veřejnosti
a konkrétně v USA je propagátoři povinného očkování zatajují, aby neohrozili vakcinační program."

Máte nějaký optimističtější recept, jak žít, co jíst a jak normálně fungovat uprostřed světa plného takto rafinovaně „jedovatých“ nástrah ?

"Nemám žádný recept, jen vím určitě, že lidstvo je ve vážném ohrožení. A čím dál víc se ukazuje, že je nepoučitelné. Věci, které vynášejí peníze a dobře se prodávají, se prostě budou stále vyrábět. Lidé si myslí, že bez nich nemohou žít, i když jsou to jedy. Nevím, co by se muselo stát, aby se lidstvo vzpamatovalo. Do prvobytně pospolné společnosti se asi vrátit nemůžeme, organismus současného člověka je už jiný. Nemůžeme ani říkat, že dieta našich předků byla zdravější, protože jíst brouky a šneky, to by taky nebylo řešení. Co se týče lidstva, jsem tedy spíše skeptická. Jediný optimismus pramení z toho, že Evropa si na rozdíl od USA udržela některé pozitivní věci, jako je například odstup od geneticky upravených potravin, fluoridovat vodu přestala již v 70.–90. letech minulého století (fluorid působí zvlášť nebezpečně ve spojení s hliníkem) a máme rozumný přístup k očkování, když i sám pan ministr zdravotnictví s úsměvem odmítl svoje očkování proti
chřipce.
A abych dala čtenářům na závěr trochu dobrých zpráv, tak doporučuji jíst jen docela málo, protože prokazatelně potřebujeme mnohem méně, než co sníme. Nejlepší jsou jednoduchá jídla, žádné exotické plody či výrobky, na které naše tělo není uzpůsobeno. Občasný půst nám zbystří chutě a my začneme své tělo citlivěji
vnímat. A pokud nás skolí chřipka, nejlépe se jí ubráníme osvědčeným a generacemi vyzkoušeným ulehnutím do postele, pitím bylinného, zeleného či bílého čaje, konzumací vitaminů (kromě vitaminu C i D), přidáme česnek, žluté koření kurkuma a dobrou knihu."

Dnešní téma je často aktuální zvláště mezi maminkami. Věříme, že se zamyslí o potřebnosti či nepotřebnosti očkování i další skupiny.

Kategorie: 
Obrázek uživatele Veronika Novotná

O autorovi

Výživová poradkyně se zaměřením na výživové i zdravotní potíže u dětí, dospělých i seniorů. 

"Nechť strava je tvojí medicínou." Hippokratés