Motivace pro fyzickou aktivitu

Nejjednodušší definice říkají, že je to důvod k nějaké akci. Toto pojetí se mi nikdy nelíbilo. Naznačuje to nějaký racionální záměr, jenže lidé nejsou příliš racionální bytosti, a důvody, proč děláme to, co děláme, nejsou často jasné ani nám samotným.

Proč se o tom zmiňuji? Inu, když tuto tématiku vztáhneme k tréninku a obecně zdravému životnímu stylu, zjistíme, jak extrémně důležitá je. Pokud se snažíme vést zdravý životní styl, je třeba si uvědomit, že jde o dlouhodobé úsilí. Ničeho nedosáhnu tím, že jednou půjdu cvičit. Teprve když to budu dělat několikrát do týdne po dobu více měsíců, objeví se nějaké výsledky.
Těžko ale budu něčemu věnovat takový objem času a úsilí, pokud nebudu mít něco, co mě pohání kupředu. Někdo tomu říká motivace, někdo “drajv“. Prostě něco, co mi pomůže vydržet a nepřestat se snažit.

 

Vnější a vnitřní motivace
Na tento koncept jsem narážel v minulosti opakovaně. Začal jsem se o něj více zajímat a samotného mě překvapilo, jak pravdivá ta myšlenka je.

Vnější motivace je motivace výsledky – tím, čeho chceme dosáhnout. Pokud jde o cvičení, lze mluvit o síle, kondici, vzhledu, atd. V práci jde třeba zase o peníze, pozici a podobně.
V podstatě o objektivní, pozorovatelné pozitivní změny.

Vnitřní motivace je o prožitku. Jde zde tedy o to, jak mě ta činnost baví a naplňuje bez velkého ohledu na to, jaký z toho mám hmotný prospěch. Jako dobrý příklad poslouží třeba běhání. Jdete někam do přírody a rozeběhnete se. Za chvíli začnete vnímat pravidelné bušení srdce, cítíte v dýchacích cestách svěží lesní vzduch a mnoho dalších smyslových vjemů. Vychutnáváte si přítomný moment a cítíte se skutečně naživu. To je motivace vnitřní.

Mnoho lidí by si mohlo říct, že je tedy lepší se motivovat k činnosti vnitřně. Dle mého názoru to tak není. Tyto dva druhy motivace nejlépe pracují společně.

Pokusím se vysvětlit, jak by extrémní případ zapojení jen jednoho druhu motivace fungoval třeba v zaměstnání. Člověk motivovaný výhradně externě, resp. výší platu a možným povýšením, by si asi práci samotnou příliš neužíval. To by z dlouhodobého pohledu mělo zákonitě špatný vliv na jeho duševní stav. Navíc by ho pak každé selhání, každý zásek a komplikace rozhodila. Měl by velké problémy se v “těžkých časech“ nenechat neúspěchy odradit. Nejspíš by takový člověk byl dlouhodobě nespokojený.

Oproti tomu člověk motivovaný výhradně vnitřně by svou práci miloval, užíval si každou minutu. Jenže by jí klidně dělal za minimální plat a ani by mu to nevadilo. Chyběla by mu ambice, cílevědomost, a nejspíše by neměl příliš představu, čeho vlastně chce svou činností dosáhnout.

 

Jak to tedy souvisí se cvičením?

Tento princip je velmi důležité aplikovat i u volby pohybové aktivity. Pokud budete volit čistě podle objektivních kritérií, tak sice můžete mít perfektní tréninkový a stravovací plán, ale po čase zjistíte, že ho nedokážete udržet. Navíc vás bude frustrovat, když se výsledky nebudou dostavovat tak rychle, jak jste očekávali. Na druhou stranu, pokud je vaším nejoblíbenějším sportem na celém světě kriket, nelze očekávat nějaký dramatický nárůst kondice.

Jak se dá toto uvažování použít v praxi? Dám příklad: Jeden můj známý je nadšený golfista nesnášející prostředí posiloven a vůbec “samoúčelné“ cvičení. Jednoho dne si ale u piva stěžoval, jak mu poslední dobou nejdou dlouhé údery dřevem. Navrhl jsem mu, že můžeme vymyslet nějaké cvičení, které by mu pomohlo lépe fungovat v tomto sportu a zároveň kompenzovalo jeho nevyrovnanou povahu (golfu, ne známého:-). Po dvou měsících nabral na průměrném drivu docela pěknou vzdálenost a navíc měl užší rozptyl. U cvičení s vlastní vahou a expandérem už zůstal, a je vidět, že mu to prospívá.

Celá problematika je samozřejmě daleko složitější. Koneckonců sportovní psychologií se zabývají celé studijní obory. Myslím si ale, že tohoto principu by si měl být člověk vědom, když se rozhoduje, co pro své zdraví bude dělat. Důležité je tedy oboje: Aby člověka vybranná činnost naplňovala a zároveň dosahoval žádaných výsledků.

U příštího článku se těším nashledanou.

Kategorie: 
Obrázek uživatele Ondřej Šindler

O autorovi

Student síly. Snaží se jí objevovat v sobě, ve svém těle a všude kolem.

"Máš vůbec ponětí, co všechno vlastně máš? Ne tak docela a všechno a ne tak docela nic." Donovan